SEDLO TOR

Ani následující den není počasí o moc lepší, takže nastupuje další náhradní program - prohlídka městečka Radstadt. No, žádná bomba. Naštěstí už neprší, tak si poté dáme alespoň takovou odpolední túru. Autobus vyjede po mýtní silnici ke stanici lanovky pod Dachstein (1692 m) a tam se opět dělíme na skupiny. Áčko se má pokusit o trasu přes chatu Dachsteinsüdwand Hütte přes sedlo Tor, cestou Perner Weg do dalšího sedla Sulzenhals, přelézt kopec Rötelstein a sestoupit k busu do Filzmoosu. Béčko v našich šlépějích totéž, jenom bez přelézání Rötelsteinu a céčko prý pohodlnou sestupovkou přímo do Filzmoosu.

Takže my jako áčko něco po jedné hodině vyrážíme (obr.1), jedenáct kusů. Už během lehké cesty na nedalekou Dachsteinsüdwand Hütte se nám dva kusy ztrácí. Rosnička Slávka se svým chotěm nikde. Jdou? Nejdou? Nakonec po 15 minutovém čekání dorazí a diví se, proč se ptáme, jsou prý spočítaní tak jdou. Zbytek tlupy mezitím vyrazil přes planinu (obr.3) pod stěnou Dachsteinu směrem k sedlu Tor (obr.4), já s Pavlem a Filipem jdeme za nimi následování rosničkami. Nutno přiznat, že od té doby se drželi víceméně na dohled.

Vystoupáme na sedlo Tor (2033 m - obr.5), kde ovšem pořádně vyfukuje. Ostatní jsou už vyskládáni v závětří za balvanem (obr.7) a svačí. Dokonce i já si po nějaké době musím obléct bundu. Při sestupu na druhé straně sedla se zase oteplí, takže bunda jde zpět do batohu. To bylo jen takové krátkodobé selhání.

V dalším sedle Sulzenhals jsme kolem čtvrté a vzhledem k pokročilé době se rozhodujeme, že na vrchol nepůjdeme. Následuje tedy sestup přes salaš Sulzenalm a pak lesem do Filzmoosu k autobusu, kde jsme kolem šesté. A jaký to div, jsme tam první! To se nám jako skupině A ještě nestalo! Jasně, béčko jde v našich stopách a protože nás nikdo nepředbíhal, příjdou po nás. Ale kde je céčko? Lehká sestupová cesta? Nuže vyčkáme, alepoň si vyzkoušíme, jaké to je. A není to špatné, vychlazeného piva je dosti, Filip ho má dokonce ve formě ledové tříště. Podle toho, jak se šklebí, mu tahle pivní zmrzlina moc nejede. Po hodině čekání přichází béčko pod křídly Emana a vypadají spokojeně. Až po další třičtvrtěhodině se připlouží céčko, prý jim zlomyslní Rakušané přemalovali značky, ale i tak jsou všichni spokojeni, mají naškubané houby a tak po krátké debatě jedeme konečně do campu. Na to, že to byla vlastně jenom odpolední vycházka, to byl vskutku vydařený den.

Převýšení 500m, čas 5 hodin
Sobota - 9.8. 2008