MOSERMANDL

Tentokrát je ráno veselé, neboť večer byl střídmý. Jedeme už o půl osmé, projedeme Tauernským tunelem, na následujícím výjezdu sjedeme a po úzkých cestičkách dojedeme do přírodního parku Riedingtal. Když u jezera Schliereralm See (1495 m) vystupujeme, vidíme kdesi hodně vysoko a daleko vrcholek Mosermandlu, našeho dnešního cíle.

Skupina A je pro tentokrát rozrostlá o Zdenuš a Raduš (obr.1) a bez okolků startuje. Počáteční fáze vede kličkující širokou cestou stále vzhůru, podle svého zvyku se propadám na chvost, za mnou si už jen hlídá tep Jiřina. Ale nedaleko Jakober Alm je zase dojdu a i Jiřina je na dohled. Cestou mě zaujmou fialové kytky, tak si je vyfotím (obr.2) a vzápětí se dozvím, že to nejsou jen tak ledajaké rostliny, nýbrž hořce panonské. A já naivka si myslel, že hořce jsou jenom to malý modrý.

Na rozcestí nás doběhne i Jiřina a mezi kravami si uděláme malou občerstvovací přestávku. A pak už jenom vzhůru závěrečných 600 m, kopec je přímo před námi (obr.3). Nejdřív po trávě, pak po suti a nakonec po skále se šplháme k vrcholu. A právě ve skalách se Jiřina ztratí. Chvíli jsem nedával pozor a už je pryč. Nakonec ale najde správnou cestu a vyleze za námi k vrcholovému kříži (2680 m).

Viditelnost není nijak excelentní, ale dobře vidíme například Ankogel Gruppe. Zároveň s námi na vrchol vyšplhala mladá sympatická Rakušanka a tak ji bez okolků vytrhneme od svačiny a necháme si jejíma rukama udělat vrcholovou fotografii (obr.4). Pak si s náma dá hrdinně panáka, ale myslím, že je ráda, když jí konečně dáme pokoj a ona si může v klidu dožvýkat svačinu. (obr.5)

Sestup cestou 733 začíná moc hezky. Spouštíme se dolů uzkými škvírami s jakýmsi obstarožním jištěním (obr.6). Na jednom místě si dokonce raději sundám batoh, abych si ho neodřel. Dole obejdeme po suťovisku a několika sněhových polích vrchol Windischkopf a sestoupíme do sedla Windischscharte (2304 m - obr.8). Všude rostou v trsech hořečky jarní (obr.7) nebo silenky bezlodyžné.

Na travnatém plácku si dáme přestávku, někteří z nás už hlady šilhají. Pak už jenom příjemná procházka mezi balvany na louce směrem k chatě Franz-Fischer-Hütte (1550 m). Před chatou je rozlehlé, ale mělké jezero, které přesto zapůsobí na Tomáše a Filipa jak červený hadr na býka. Odbočují z cesty a vrhají se do vlnek.

Kolem chaty posedává už rozjařená skupina B. Sousedka Dáda z vedlejšího stanu mi s vážnou tváří sděluje, že došlo pivo. Hrůzou se mi zježí zbytky vlasů! Až když vidí můj zoufalý výraz, se smíchem se přizná. Tak to se jí docela povedlo, potvůrce. Vladimír básní o úžasné polévce se sýrovými knedlíčky. Fajn, dáme si pár piv a objednáme polívku, i její variantu s knedlíčky játrovými. Nutno přiznat, že Vladimír nekecal, byla opravdu skvělá. Béčko odchází do údolí, my se z větrné terasy stahujeme do chaty ještě na jedno, které labužník Tomáš podpoří štrůdlíkem a kafem. No a pak už utíkáme dolů k autobusu, nasedneme a uháníme do campu. Tato túra byla skutečně nádherná a dá se směle zařadit k vrcholům letošního Exodu.

Zároveň byla ale poslední pro Filipa, an se musí vrátit do vlasti kvůli jakémusi bezvýznamnému školení. V rychlosti se balí a na můj požadavek, aby nám tam nechal cepín na vytahování kolíků, z neznámého nereflektuje. Když nám ale zanechává nedopité zásoby, odpouštíme mu, zamáváme a Filip odfrčí. Filip je kamarád, ale já mám teď ložničku pro sebe! Jaký to luxus!

Převýšení 1200 m, čas 7,5 hodiny
Úterý - 12.8. 2008