Toulovcovy Maątale 2007
Učastníci: Milan, jeho syn Petr a já
![](010-Mastale.jpg)
Jaro roku 2007 je tak teplé, ľe mě napadlo si vyrazit na čundr i v tomto brzkém období. Nikam moc daleko, ale alespoň na dvě noci. Dokonce jsem se domluvil s Milanem, ľe se částečně zúčastní i on. A tak jsem předposlední dubnový den vyrazil rychlíkem do Havlbrodu a pokračoval pomalíkem aľ do ®ďárce u Skutče. Z vlaku jsem vyběhl optimisticky v kra»asech, ale hned za nádraľím jsem vyhledal houątí a sviľně se převlékl do dlouhasů. Zas takové teplo nebylo. Ve Skutči jsem navątívil restauraci U Jonáąe, kde jsem byl jiľ na jednom z minulých čundrů. Po vydatném občerstvení jsem se vydal kolem Botany přes ©těpánov do lesů, které podle mapy měly být ploché a tudíľ spací.
![](060-Mastale.jpg)
Zapadající slunce rozzářílo okolní ľlutozelené lány řepky a tak jsem neodolal a fotil o 106. Les byl sice rovný, ale velmi zarostlý. Dlouho jsem bloudil a hledal nějakou smrčinu vysypanou jehličím. Nakonec jsem jednu naąel s docela dobrým spacím flekem.
![](090-Mastale.jpg)
Ovąem teplota ąla rapidně dolů a proto jsem na sebe oblékl vąechno co mám a otevřel flaąku s fernetem. Kdyľ uľ nebylo vůbec vidět, zalezl jsem do svého letního lehkého spacáku a utěsnil vąechny fuky.
![](080-Mastale.jpg)
Moc to nepomáhalo, řekl bych ľe bylo kolem nuly nebo lehce pod. Zahřál jsem se jenom kdyľ jsem do spacáku strčil i hlavu a funěl dovnitř. Ale to neąlo vydrľet pořád. Nakonec přece jen přiąlo ráno a na spacák začalo svítit slunce. Po rozmrznutí jsem vyrazil z lesa po silnici na Zboľnov a dále směrem na Předhradí, kde jsem měl sraz s Milanem. Před Předhradím jsem po známé cestě proąel lomem a hledal zkratku proti proudu Krounky, abych se nemusel ąkrábat do protisvahu. Během průzkumu jsem potkal nějakého místního chlapíka, který mi prozradil, ľe tudy cesta nevede. Cestička sice vede aľ k zámku, ale je tam zamčená branka, protoľe jim prý tudy utíkali důchodci. Ale ľe bych mohl přelézt skálu nad řekou a pak uľ to prý půjde.
![](150-Mastale.jpg)
Tak jsem to zkusil. Ze začátku to ąlo, ale pak začala být skála poněkud neschůdná a neľ bych riskoval pád s báglem do vody, raději jsem se vrátil a vydal se spořádaně po červené. Vylezl jsem na kopec, o pár set metrů dál zase slezl dolů a vzápětí se po silnici vyąplhal do Předhradí.
Po téměř dvou letech od této akce jsem dostal dopis od místní obyvatelky Zuzky, která v reakci na výąe uvedený popis mého
bloudění podává následující vysvětlení: Dobrý den, u lomu pod hradem se dá dostat do vesnice snadno. Překročíte mostek -
ten hned pod hradem, ne ten první od rybníčku, aľ ten za lomem a dáte se volně doprava. Dostanete se k úzkému přítoku a
překročíte jej. Po jeho břehu vzhůru proti proudu vede stezka do vsi. Navede vás tam malý mostek, překročíte a příkře nahoru.
Jste ve vsi. Nově je otevřena hospoda v panské zahradě. Zdraví Zuzi.
Zuzce děkuji a zdravím do Předhradí. Kdoví, třeba se do těch
krásných končin vrátím i potřetí. A nyní zpět do reálu jara roku 2007:
![](170-Mastale.jpg)
Pamatuji si, ľe posledně tu neměli ľádnou pouľitelnou hospodu. A nezklamali ani tentokrát. Naątěstí je otevřená samice a tak si dávám lahváč a čekám na Milana, který smskoval z vlaku, ľe je tam straąný horko. Říkal jsem si lehce potměąile "Akumuluj hochu, akumuluj. Bude se to hodit" A jiľ Milan vychází zpoza zatáčky! A co to, nejde sám! Je s ním jeho synek Petr. Tak to má být, mladí se musí zaučovat. Na přivítanou si dám jeątě jeden lahváč.
Z Předhradí vyráľíme jiľ ve třech a tudíľ veseleji. Nadrľení Dobeąi cválají vpřed a sotva jim stačím. Kráčíme krásnou jarní krajinou a kocháme se barvami, které na letních čundrech nevidíme. Přes několik bezhospodových dědin se dostáváme do Zderazu, kde je naątěstí otevřená zahrádka Na Rozcestí. Je to vítané osvěľení, pivo dobré a místní psi přítulní. Nedaleko Zderazu je kaňon zvaný Pivnická Rokle, kde jsem kdysi byl s Pavlem a Ivama a rád bych ji ukázal i Milanovi, naivně se domnívajíce, ľe se mu to bude líbit.
![](215-Mastale.jpg)
Přes praąné pole vstupujeme do lesa a na vhodném místě sestupujeme do rokle. Asi se tudy přehnala nějaká větąí voda, protoľe to moc nepoznávám.
![](276-Mastale.jpg)
Zkouąíme několik cest, ale vąechny jsou neprůchodné. Ale nacházíme zkratku přes kopec, kterou se dostáváme do vlastního kaňonu. Milan stále více remcá. Petřík naątěstí ne. Procházíme kaňonem, místy docela dobrodruľně.
![](310-Mastale.jpg)
Nevím, co se na tom Milanovi nelíbilo. Tohle na čundru jeątě nezaľil... ale těch keců...
![](350-Mastale.jpg)
No a tak se vracíme do Zderazu a já se zatvrzuji: Uľ ho nikdy nevezmu do Pivnické Rokle! Nevděčníka nevděčnýho... Nezdá se, ľe by mu to vadilo.
![](460-Mastale.jpg)
Postupně se noříme do hlubin Toulovcových maątalí. Obdivujeme skalní města a nechápeme okolní vesnice, kde nemají hospodu. Cesta vede nahoru a dolů a ľízeň roste.
![](480-Mastale.jpg)
Lidí a psů vąude spousty, ale přesto je stále na co se dívat.
![](520-Mastale.jpg)
![](540-Mastale.jpg)
V centru Toulovcových maątalí je takový jakýsi skalní labyrintík, kde se Dobeąi vmľiku ztrácejí. Jeątě ľe tam jsem já, který to tam znám a několika dobře mířenými radami shora jim ukazuji kudy ven.
![](590-Mastale.jpg)
Po záchraně ztracenců se jiľ bez otálení vydáváme do Budislavi, kde snad bude otevřená hospoda. Pamatuji si z poslední návątěvy, ľe zde mají hnusný pivo a nedobrý jídlo. Ano, ani zde se nic nemění. Budislav je prostě konstanta. Pivo piju s odporem, ale lepąí neľ zůstat střízlivej. Polívka ucházející, guláą celkem humus. Milana jeątě vysílám coby kontrolního chrousta na benzínku, aby sehnal nealko. Podaří se a my opouątíme Budislav. Noříme se do lesa a nedaleko chaty Radom neomylně nacházíme jediný smrkový lesík ąiroko daleko. Utáboříme se a začínáme se zahřívat konzumací lihovin (kromě Petříka, samozřejmě, ten má na to čas). Moc to nepomáhá, ale začíná nám to být jedno.
![](610-Mastale.jpg)
Přesto je v noci zase kosa jak sviňa. Těąím se na ráno, jak zase krásně rozmrznu.
![](640-Mastale.jpg)
Po snídani vyráľíme známou cestou přes Lubnou na Poličku. Je opět krásně, radost pohledět. Vąechno kvete, včelky bzučí, srnky prchají a my funíme. ©koda jen, ľe cestou není ľádná hospoda. Musíme to vydrľet do Poličky.
![](650-Mastale.jpg)
Procházíme obcí ©iroký Důl a značka nás chce mermomocí provést místním JZD. To by jeątě ąlo, ale cedule s výhruľným nápisem nás uľ lehce znepokojuje. Chvíli přemýąlíme co by nás tam kromě nemoci ąílených krav mohlo čekat. A tak to risknem a projdem. Nestalo se nic. Tento text píąu po více neľ půl roce a z nikoho z nás se ąílená kráva nestala.
![](740-Mastale.jpg)
Projdem lesem, překročíme státní silnici a po chvíli i místní lokální ľeleznou dráhu a blíľíme se k Poličce. ®ízeň je veliká, ale protoľe mám na hospody v Poličce téľ nevalné vzpomínky, je potřeba si důkladně vybrat. Zavrhuji hospody na náměstí a míříme o kus dál, kde jsem kdysi spočinul během cyklistického výletu. Ano, je to hospůdka APALUCHA a je to správná volba! Prostředí příjemný, pivo výborný a krmivo jakbysmet. Zdrľujeme se co nejdýl to jde. Cestou na nádraľí se stavujeme jeątě nedaleho stanice v bezejmenné putyce, ale to byla chyba. Pivo humus. I přes tento rozpačitý závěr to byl kvalitní čundr a není důvod podobnou akci na jiném jaře zopakovat. Za předpokladu, ľe bude dobré počasí a já budu mít jiný spacák
Trasa:
29.4.2007 - ®ďárec u Skutče - Skuteč - ©těpánov - nocleh v lese Příloha
30.4.2007 - Zboľnov - Předhradí - Perálec - Zderaz - Pivnická rokle - Zderaz - Toulovcovy Maątale - Budislav - nocleh v Poříčském lese
1.5.2007 - Lubná - ©iroký Důl - Polička
Celkem asi 40km