Tre Cime

Konečně jedna z královských dolomitských túr. Jedeme do oblasti Tre Cime, kde si dáme doslovný remake túry z roku 1994 na Toblinger Knoten a Monte Paterno.

Tre Cime obejdeme zleva (obr.1) a jako vľdy se těąím na ten první pohled na tři půlkilometrové zuby. Vľdy mi připadal uchvacující. Tentokrát taky dobrý, ale nějak to uľ není to překvapení. Moľná proto, ľe jsem tady uľ popáté.

Známou cestou přes doliny dojdeme k Rifugio Locatelli neboli Dreizinnenhütte. Německý název je asi příhodnějąí, protoľe chata leľí jiľ v Jiľním Tyrolsku. Na terásce si dáváme točený Forst s výhledem, který se neomrzí (obr.2).

Zprava obejdeme Sextener Stein a zleva Toblinger Knoten. Jinak se k ľebříkové ferrátě dojít nedá. Na volném místě si navlékneme úvazy a jde se na to (obr.3). Jsem zvědav, jak mi to po 19 letech půjde. Přece jenom, 31 let a 50 let je trochu rozdíl. Dobrovolně se zařazuji na konec, abych mohl aspoň něco vyfotit (obr.4). Ferrátě se říká ľebříková, protoľe je tam celkem 17 ľebříků, některé mírně převislé. Je na ní trochu nával, takľe to jde pomalu, ale to mi zcela vyhovuje. Navíc jsou před námi dva údrľbáři, kteří opravují některé úchyty, coľ má za důsledek kratąí prostoje. Nakonec se vąichni dostaneme v pohodě nahoru.

Na vrcholu je oproti minulé návątěvě nový kříľ, kde se necháme vyfotit (obr.5), ale jinak je vąe při starém, například výhledy (obr.6). Dolů jdeme cestou Feldkuráta Hospa.

Na Dreizinnenhütte (obr.7) je uľ tolik lidí, ľe rezignujeme na nějaké pivo. Před odchodem nás rozveselí daląí z humorných scének, kdy na Pavlův pokyn "Odchod" se Vilda zvedne a odejde na záchod. Jen co se vrátí a Pavel velí "odchod" podruhé, vystartuje na záchod Jiřina. Kdyľ se po deląí chvíli vrátí, plandá jí úvaz proklatě nízko a Jiřina za vąeobecného veselí popisuje scénku, jak na záchodě zjistila, ľe s nasazeným sedákem to asi nepůjde.

Pokračujeme známou cestou tunelem na Monte Paterno. Na ferrátě za tunelem je spousta lidí, větąinou Čechů. Su»ovisko pod Forcella Gamosci je důkladně vysněľené, takľe to tam jde se vąím tím vyhýbáním dost pomalu. Na sedle Pavel krátce zaváhá, jestli jako máme z časových důvodů vůbec jít na vrchol. Velmi rychle je přesvědčen, ľe kdyľ uľ jsme tady, tak rozhodně ano. Počtvrté tedy lezu na Monte Paterno (obr.8).

Na vrcholu stihnu jenom několik vrcholovek včetně jedné fotografické (obr.9) a hned zas musíme dolů. Pár výhledovek si ale v tomto neuvěřitelném okolí neodpustím (obr.10).

Sestup trvá trochu déle (obr.11), ale to mi nikdy nevadilo. Su»ové serpentiny dolů z Forcella Gamosci jsou stále stejně hnusné, následný traverz galerií pohoda (obr.12) a nízký tunel jsem vytěsnil. Jeątě ľe má Tomáą po ruce baterku.

Čas sice nemáme nejlepąí, ale na pivo na Rifugio Lavaredo, na které nás pozval Filip, to jeątě stačí (obr.13). Tedy, vlastně není jasné, zda nás pozval, jenom jsme mu to nezaplatili. Na parkoviąti u Rifugio Auronzo nás při popíjení kozlíka pobaví jeden rozjařený Čech, který se nám cpe do autobusu. Spletl si naąi karosu s tou jejich. Vydařený den po vąech stránkách.

Převýąení 900 m
Vzdálenost 12,9 km
Čas 8,5 hodiny
Úterý - 23.7. 2013