Tre Cime

Autobus nás vyveze po placené silnici k chatě Rifugio Auronzo (2320 m), která leží jižně pod Drei Zinnen (Tre Cime di Lavaredo). Po jejich hřebenu probíhá hranice mezi provinciemi Belluno a dvojjazyčným Jižním Tyrolskem. Obcházíme zleva Drei Zinnen a kolem desáté přicházíme na Drei-Zinnen-Hütte (2405 m). Přestávka na svačinu a ulovení razítka do mapy. Další náš cíl je Toblinger Knoten (obr.1 - 2617 m), na který vedou dvě ferraty, obě tak stometrové. Jedna těžší pro skupinu A vybavenou úvazy, druhá lehčí pro béčko.

Áčko vyráží dřív, je nás asi deset. Po cestičce obcházíme skálu a přicházíme k nástupu na naši ferratu. Lezu jako třetí. Ferrata je velmi zajímavá, skála je hodně členitá. Jsou tu vypoukliny, traverzy, žebříky i štěrbiny. V jedné z nich se dokonce musí lézt rozporem. Všichni se v pořádku dostáváme na vrchol. Béčkaři jsou už tu a vítají nás. Pro sestup jim půjčujeme úvazy, protože budeme všichni sestupovat tou lehčí ferratou.

Na tomto kopci měli za první světové války své opevnění Rakušané a stříleli na Italy, kteří byli zakopáni na protějším Paternkoflu v systému vysekaných štol a střílen. Tam půjdeme za chvíli taky (obr.6).

Zpátky u Drei-Zinnen-Hütte se uklidím do stínu a s odporem do sebe nacpu půlku paštiky. Lidí je tady jako na Václaváku. Připravujeme si baterky a za chvíli vyrážíme ke vstupu do štoly vedoucí do nitra Paternkofelu. Štola vede asi 400 metrů prudce vzhůru. Přicházíme do vysekané místnosti se střílnami. Tam opouštíme štolu (obr.7) a po lanech se hrabeme do sedla pod vrcholem Paternkoflu. Někteří z nás se vydávají po ferratě na vrchol (obr.8), ostatní na nás čekají v sedle.

Na vrcholu Paternkofelu (Monte Paterno - 2744 m - obr.9) se ale zdržujeme jen pár minut, od severozápadu se evidentně blíží bouřka a tady by to byla dost sranda. Slézáme dolů a po galerii se střílnami vysekané Italy ve stěně se blížíme opět k Drei Zinnen. Je vidět blýskání a slyšet hřmění, ale bez problémů dorážíme k autobusu. Bouřka přichází naštěstí až v noci.

Pondělí 25.7. 1994