Gruppo di Cadini

Dnes si projdeme skupinu Cadini, která se tyčí nad naším campem. Autobus nás vyveze po horské silnici kolem Lago d'Antorno až k místu, kde se vybírá mýto (obr.1) pro průjezd ke skupině Drei Zinnen (Tre Cime di Lavaredo). Tam ale pojedeme až jindy. Dnes opouštíme autobus před nosem výběrčích a kolem 8.00 se vydáváme nejdřív lesem a potom suťoviskem až k chatě Rifugio Fonda Savio (2367 m), kde je přestávka. Otisknu si razítko na mapu. Slunce už pálí a všichni se mažem (obr.3).

První vyráží skupina A v čele s Petrem Dvořákem, která bude mít delší cestu. Ve skupině A jsou ti, kteří jsou lepší a ti, kteří si to myslí. S nimi i já. Ti rozumnější (skupina B) půjdou pod vedením Emana podobnou cestou, jen trochu kratší. Vystupujeme k průrvě Torre del Diavolo (obr.4). Skalní útesy nad ní vypadají opravdu jako rohy. Na jedné věži horolezí Němci. My se vydáváme po druhé straně průrvy do kotliny. Zatáčíme doleva nahoru k další průrvě Forcella di Neve. Tam mi bohužel dochází film a náhradní nemám. Co se dá dělat. Sestupujeme k chatě Rifugio Cittá di Carpi (2110 m). Tam je oběd (paštika). Kolem 13.30 se vydáváme po úbočí k chatě Rifugio Col de Varda (2115 m), která leží už nad Misurinou. Tam se setkáváme se skupinou B. Ti se chystají na sestup do campu, áčko ale vyráží opět vzhůru cestou Sentiera Bonacossa (Bonacosso byl prý jakýsi místní středověký horolezec). Slunce pálí do zad jak ďábel a tak si oddychnu, když se doplazím k průrvě Forcella la Misurina vedoucí do stejné kotliny, do které jsme dnes již jednou vstoupili. Pak již sestupujeme po skále, lesem a na závěr pod lanovkou přímo do campu. Pivo od Járy (řidič našeho autobusu - prodává desítku po 10) jen zasyčí.

Pátek 22.7. 1994