A na závěr....

No a na závěr se samozřejmě hodnotilo, diskutovalo a popíjelo. Za zmínku stojí nová verze hymny 4. turnusu, kterou i se slokou navíc předvedli Vilda s Tomáąem.

Ráno naątěstí pokračovalo slunečné a teplé počasí, takľe balení campu a nakládka probíhaly ve veselé atmosféře podepřené stálým přísunem chlazených kozlíků. Někdy kolem poledne jsme vyrazili na zpáteční cestu, tentokrát přes ®enevu.

Zde mé veselé vzpomínky končí, protoľe právě v ®enevě mi nějací ąvýcarątí přičmoudlí gauneři ukradli z autobusu batoh s peněľenkou, vąemi doklady, bundou, deątníkem, svačinou a spoustou daląích věcí. Je to samozřejmě moje hloupost, protoľe nechávat batoh na sedadle, které je lehce dosaľitelné z chodníku, je blbost. Trochu vinu dávám ale i ąoférům, kteří po naąem odchodu na prohlídku ®enevy asi ty dveře nezavřeli hned. Navíc tam byli dva, a přesto jim někdo vlezl nepozorovaně do busu. I kdyľ asi jen na jeden schod.

No nic, zůstal mi jen mobil, kterým jsem si hned zablokoval ukradenou kartu, a naątěstí fo»ák, který jsem měl s sebou, to uľ by mě asi kleplo. Klíče byly taky naątěstí v zavazadle dole. Nezůstal mi ani ľádný doklad totoľnosti, takľe ze ©výcarska přes Německo jsem byl v podstatě propaąován. Zlatej Schengen. A pozitivní na tom bylo, ľe se kamarádi během cesty svědomitě starali o moji ľízeň, hlad a daląí potřeby. Je dobré mít kamarády, tímto jim vąem dodatečně děkuji.

Příątí rok se chystá Německo, oblast Garmisch-Partenkirchenu. To bude pro mě velký návrat do míst, kde jsem k vysokým horám díky kamarádovi Jirkovi Mezníkovi začátkem devadesátých let přičichnul. Tak na to se teda těąím!

Pátek/Sobota, 19.-20.8. 2011