Pisciadú

Na neděli je pro otrlé nachystaná jedna z klasických dolomitských ferrát - Brigata Tridentina neboli Pisciadú Klettersteig. Ano, je neděle, navíc začátek sezóny a přesto, ľe ze sedla Passo Gardena vyráľíme uľ hodně před osmou ranní, nejsme v horách sami. Zpočátku jdeme spolu skupiny A(f) a A(non f), ale záhy se rozdělíme. Non f pod taktovkou Tomáąe jeątě chvilku čeká na Jiřinu jestli si seľene povinné hůlky (sehnala) a pak se vydává vzhůru strmým ľlabem. My ferrátisti (kromě mě jeątě Pavel, Filip a nováček Sylva) jeątě trochu traverzujeme neľ se dostanem k nástupu na ferrátu (obr.1).

Co o této ferrátě píąe Klettersteigatlas? Toto: Tato odváľně vedená, v horní části velmi exponovaná cesta stoupá jednou z nejdivočejąích a nejromantičtějąích stěn na severní straně masívu Sella aľ na su»ovou terasu, která se vine po celém obvodu této monumentální skalní hradby. Aľ po velký vodopád je trasa cesty opatřena 440 metry fixních lan a 130 kramlemi; zčásti opravdu značně exponovaná, ale zároveň velmi dobře zajiątěná, s dostatkem přirozených stupů a chytů, a předevąím nesmírně krásná. Horní úsek, jeątě o něco vzduąnějąí a obtíľnějąí, vede podle ocelových fixních lan, po ľebřících a také přes jeden pěkný visutý most aľ do úrovně věľe Exnerturm a do klasického skalního kotle s horským jezerem a chatou.

Na první lana zrovna vylézá italské gruppo, daląí se na to chystá, pak jsme my a pod náma vidíme jeątě daląí dva početné vláčky nadrľených lezců, kteří se sem řítí. Zatímco my pod nástupem rozváľně kousáme do čokolády, pijeme, močíme a motáme se do úvazů, drzí makaróni nás bezostyąně předběhnou. No nic, hned za ně se narveme na lano my (obr.2) i kdyľ se tam uľ tlačí daląí uřvaná banda.

Spodní část není moc těľká a docela to i přes nával postupuje. Stupů a chytů je dost a času vyfunění taky. Uprostřed ferráty je moľnost ji opustit a k chatě dojít po normální cestě, ale nikdo toho nevyuľívá. Ani my, ani Taliáni.

Druhá polovina zajiątěné cesty se uľ poněkud napřímí, takľe vystupujeme v podstatě po kolmé stěně (obr.3 po rozkliknutí), ovąem i nadále je ferráta vedena velmi citlivě, logicky a stupů a chytů je stále dost. A závěrečný můstek (obr.4) je taková třeąinka na dortu.

Po vyblejsknutí ferratových hrdinů (obr.5) dojdeme uľ jen kousek k chatě (obr.6), kde nezbývá, neľ si dát pivo a omrknout daląí postup. Přímo naproti chatě se vine cestička pod stěnou kopce Cima Pisciadú (obr.7 - 2985 m), na jehoľ vrchol chceme jít. Takľe dopijeme a po oné cestičce se vydáme.

Výstup je docela pestrý, kromě cestičky jeątě projdem pod sprchou, následuje pár lan, a sněhová pole. To jsme tak v půlce. Pak uľ jen ąutry a ąutry. Nějak mi to neleze, kopec je nekonečný. Naątěstí jde se mnou Sylva a vymýąlíme kraviny, takľe to nakonec uteče. O vrcholové činnosti nemá cenu se rozepisovat, je to stejné jako vľdy. Panáci, ľrádlo, gruppenfoto (obr.8), výhledy a tak dále.

Přímo naproti nám se týčí masív Piz Boé (obr.9), kde je krásně vidět sestupový hřeben (ąel jsem tudy v roce 2001 a půjdu znova o 3 dny později, ale to jeątě nevím) od vrcholu doleva, přes hrbek Piz Lech a kolem Pizes di Valun.
A my opouątíme Cima Pisciadú. Sestup jde rychle a za chvilku jsme zpátky na chatě a koho tam nevidíme, Vladimíra!

Na dotaz, jak se tam dostal, mlľí jak politik ale nakonec z něho vypadne, ľe prchnul od své skupiny a dal si ferrátu sólo. Asi nemá cenu to komentovat... My zatím zaparkujeme na terase a dáme se do konzumace místních pokrmů a nápojů. Já si dal výbornou guláąovou polívku a zalil ji třemi pivy. Je to dost, ale ľízeň byla veliká, jinak to prostě neąlo.
Sestup do campu je dlouhý, ovąem okořeněný poměrně strmým sněhovým polem, kde s větąím čí spíąe menąím úspěchem zkouąíme "lyľovat" na pohorách. V mém případě spíąe na zadku.

Převýąení nahoru 1000 m, dolů 1400 m, čas 10 hodin
Neděle - 26.7. 2009